Katt

Country n’ Roll

Ok, tak mám zase skluz, ale můžu to dávat na vrub bakalářce. (Dobře, no tak z bakalářky nemám napsanej ani řádek, ale už jsem si vymyslela téma o hudebních fesťákách.)

Na začátku dubna jsem byla na koncertě v Café v lese ve Vršovicích na takový pseudo-country akci. První kapela se nedala, jako sorry ale banjo nebudu mít ráda asi nikdy. Pak naštěstí přišel Václav a rázem jsem byla nadšená. Zároveň jsem se trošku styděla, protože jsem na Please the trees nebyla strašně dlouho. Celý vystoupení je dokonce na youtube, tak můžete zčeknout, cože se mi to líbí za hudby:

No a nakonec to nejlepší a legenda - Rány Těla.

” Lepší bejt špatná skupina a legenda, než dobrá skupina a žádná legenda.” Takhle krásně to uved gangster Hank a rozjeli to. Bylo to víc divoký než tradičně, protože byl Hank alkholově rozjetej a chudák Jaguar to málem nepřežil. Mě se to líbilo, jenom teda škoda, že pak nechtěl dát přídavek :) A noční procházka po Vršovicích byla krásná. Řikala jsem už někdy, jak tu čtvrť miluju? Já vim, asi tisíckrát….

No a tenhle čtvrtek jsem zas byla koncertě v Crossu na míň country akci, ale dalo by říct, že jo…no spíš ne :) Rock n’ roll slash dot dash dot. Brutálně jsem zmokla, ale to asi nikoho nezajímá. A lootla jsem dva panáky, ale to asi taky nikoho nezajímá.

Nejdřív hráli Twisted Rod a bylo to naprosto parádní. Fakt takovýhle rockabilly můžu, navíc když toho někdo točí s kontrabasem, tak je to fakt jak šedesátky :) A Cash byl skvělej.

O nic horší nebyli ani Maggie’s Marshmallows, na který jsme tam šli primárně. Při Witch a Jack the Ripper mám pokaždý tak dobrou náladu, že je mi všechno vlastně úplně jedno. Asi proto na ně pořád musíme chodit. A čim je větší podium, tak tim líp, protože to mě rozveselí ještě víc, když tak pozoruju Maggie, jak si poskakuje bez bot a hraje Kinks.

Fotky jsou debilní jako obvykle, vlastně ani nevim, proč je sem dávám :) Ale k blbýmu textu blbá fotka pasuje, ne?

Pak hráli ještě nějaký Němčouři, ale to se nám nějak nelíbilo a jeli jsme domů. V Crossu jsem nebyla asi pět let. Po čtvrtku jsem tam pak byla hned další den na after party po Majálesu. Ale o tom asi jindy. 

Vypsaná fiXa v kulturáku

Fucking yes. A kulturák v Kbelech je kurva dobrej (až na cesty 186kou). Hned vedle je smíšený zboží, který se jmenuje Novák a syn a prodává v něm starej vietnamec a mladej vietnamec. Novák a syn obviously. A hospoda, kde dělaj jídlo Vendula, který se tváří jako klasický kuřecí maso s broskví, sejrem a šunkou. Takže si to dáte s hranolkama. Ale voni vám na tom přinesou i horu šlehačky s rozinkama, která se nedá dát do prdele.

” Doufám, že to aspoň neni sladká šlehačka.”

Ale jó je, proč by ne. Takže šlehačka s hranolkama pěkně dohromady! (V duchu jsem si představovala, jak přesně tohle jídlo přinesou Polhreichovi. Haha!) A čtyři rozjezdový piva a becher na narozky. Pak druhej dole a další pivka. Anglická předkapela The Feud asi fajn, ale já se místo ní ládovala tou šlehačkou nahoře, takže těžko říct. A Kačička čekovala bar, jestli nepříde Márdi. Nepřišel, ale naštěstí byl dole a začli hrát.

Parádní novej kulturák, super zvuk a velký podium. Dokonce dvě patra s fancy stolečkama. Kupodivu i dobrý pivo, teda jestli se dá pátý pivo nějak objektivně a chuťově hodnotit. A strašlivě levný. Nepamatuju, kdy sem naposled na koncertě za tři piva platila sedmdesátosm korun.

Na fiXu už chodíme strašně dlouho, takže ke skoro každý písničce mám/máme nějakej vztah. Když už jsme u vztahu, tak třeba taková Barová turistika. Pokaždý strašná strkanice a snad milionkrát jsme vykřikovaly větu (mam pocit, že i mimo koncerty), jak ovlivní opilé lidi na baru z jukeboxu za pětku píseň puštěná? Nebo  neoblíbená Holka s lebkou, o který jsme odmítaly uvěřit, že jí opravdu dali na cédo a za střízliva jí bojkotujem. Opilý si jí zpíváme. Jaký je tvý jméno? Vesele si i zpíváme nový songy z Detailů - mojí nej Diskokatus a Kačičky nej Bubetku. Tvůj Mauglí, tyvole, Karlík s celou rodinou a čokoláda. A taky se brzy jazyk dotkne Václava Havla, to mě pobavilo. Je to frajer ten Márdi. A bylo očividný komu zpívá part I love you v Sofii Lorenový. Nejniternější a nejkrásnější Letadlo. Ach bože, prenatální bloňdáček opustil svět vanilkových doutníků a skořicových káv… O malinko mín niterná Antidepresivní rybička s přidanou hodnotou, kterou už nejsme čtyři roky schopný splnit. Ale už snad brzo jí budem mít vytetovanou na nejtajnějším místě, protože jsme rebelové a kouříme na zastávce. V kotli na několik písniček jako obvykle. (Páč dýl nevydržíme s dechem, máme žížu a chcem si dát cígo. Takže dvakrát gin con tonico por favor.) U toho si rusky popěvujem Já těbjá lavjů óčeň a taky známe heslo líbí se mi Kája. Snad nám to víla lipís promine. A podíváme se do Lunaparku, kterej Péťa nesnáší. Tu správnou benzinofilii si připomenem Benzínkou a třeba i rumem, kterej zas nedodali. Z Domácího motokrosaře brutálně udělám love song o sekretářce a pak si jdu zatancovat se sekretářkou na Ninu, která neni špína a Gríša nám jí pouští na chatě a strašně krásně nám jí uvádí. Nebo taky pseudo-rap v Klenotu o San Piego City a i když si zpíváš where is my mind? A na konec hrajeme country místo naší vysněný Japonský diskotéky.

Uh, no takhle nějak to bylo + třikrát vylitý pivo na triko a na nový kalhoty za kilo, brutální ťafka do nosu, krásnej dárek v podobě placky. A jedna nezodpovězená otázka, na kterou jsem nenašla přesnou odpověď.

” Kdy už si mě ten Márdi konečně vezme?” 

Brzo, určitě už hodně brzo. Třeba na Majálesu. 

to forget

Pořád jaksi tvrdim, že nemám čas a kdesi cosi. Jenom si ho ale na blogísek poslední dobou neumim najít, navíc nemám žádnou inspiraci a cokoli co napíšu se mi zdá nudný a ošklivý. (A lámat to přes koleno mě nebaví. Mám tu děsně dlouho rozepsanej článek, pak taky druhej a třetí, ale všechny stojí za hovno, tak je sloučím do tohohle, přidám trošku omáčky a ono to nějak dopadne.)

Takže se nikdy nedozvíte, kterak se Orel Krtetem stal.

To jsme takhle na chatě (btw že se do J’entoura vejde 5 lidí + bágly a nákup jsem skoro nevěřila) hráli slovní fotbal, kde se přímo neřikaj ty slova, ale jen se popisujou. Vesele jsme hráli a já popsala zvířátko, který hrabe a žije v zemi. Orel pokejval jakože ví a jal se popisovat svoje slovo.

” Byl to časopis Rychlejch Šípů.” Všichni se začli tázavě mračit, já se napila piva, protože o Rychlejch šípech samozřejmě nic nevim.

” Jseš si jistej?”

” Jasně.”

” Tak dělej, vysvětluj.”

” No takže, Katt myslela slovo krtek a časopis je tam-tam a…” Začal Orel sebevědomě, pak si to uvědomil a ze země se ozvali všichni krtetové, tamtamy a bylo vymalováno :)

Taky se nedozvíte překrásnou story z Matějský, kam jsme vlezli dírou v plotě, abychom nemuseli platit vstup. Byli jsme dvacetkrát na autodromu a Orlovi (komu jinýmu :) jsme zničili autíčko. Bourali jsme do sebe tak krutě, že se mu nahoře otočila trolej a začla strašně rachtat. Po dalším crashi upadla úplně a my se málem smíchy počůrali. Černý jestřáb sestřelen! A vyběh na nás kolotočář – úplně nasranej a běsnej, že jsme gangsteři.

Nebudete vědět nic o epic chlastačce v Erice. To jsem chtěla svejm milovanejm kámošům ukázat svojí milovanou zahrádku u Kyjáku. Akorát jsme byli vevnitř, ale to nám nezabránilo se monstrózně ožrat. Bylo to moc krásný a zároveň sem tam strašidelný. Honit se po stromech u rybníka a pak na poli, zahazovat Frisca do vody, dávat si líza z vosku a v šest ráno se procházet pod sakurama je nádherný. Chvílema mi přišlo, že se kolem mě odehráva nějakej film nebo seriál, protože takovýhle věci se nedějou a já se takhle přece nechovám. Po dvaceti pivech ale evidentně jo :)

Ani nic o pikniku s Friscama na lavičce v Central parku u zlejch labutí a o pětipivový Hokejce s kUMem, kde jsme se na sebe všichni pozerali a strašně se tomu smáli, až se na nás pozerali prej od okolních stolů. No ale pozri sa!

Taktéž zůstane zapomenut výlet do pivnice U Prince Miroslava, kam dorazil i rabi Belw a spousta moravský slivovice, který jsem se naštěstí vyhnula. Brutální lootování dvaceti příborů, táců a Tabasca. A usnutí v tágu domů.

O Čtyřech Sluncích (hej, dobrej film kupodivu) s Kačičkou bych se možná mohla zmínit. Následoval pak seriózní talk v Jamajce o Star Wars a přirovnání mistra Yody k opičce.

Nebudu se zmiňovat ani o prequelu k narozeninový párty mě a Alergona. Ukázali jsme se Shulinem kamarádům návod, jak se nepije víno v kombinaci s pivama. Nic, nic, nevim, nevim, Helios, ukradená kytka pro mojí milou a další spousty lootu, nonstopáč a vodky s redbullem. Pak návrat domů a ládování se bramborovym salátem a eidamem spolu s dvěma výtečnýma dortama, který jsem dostala.

Už vůbec ne o dalším prequelu k narozeninový párty spojenej s mega žranicí mega burgeru v Hard Rock Café. Burgery maj naprosto luxusní a bez nejmenší chybičky, takže jsem ho prasácky snědla celej i s kopou hranolek, pokecala si světlý kalhoty a přibrala tak dvě kila. Do půlnoci jsme byli zabitý, ale v netopýřim nonstopu jsme to rozjeli. Pivka, Morgany, vodky s Redbullama a Orlova žlutá limonáda, kterou jsme mu upíjeli. Za Morgany nám podivná číšnice (ožralá, strašně hloupá, ale byla s i z ní sranda, půjčila nám natahovací bambitku, kterou jsme se návzájem stříleli, taky přinesla balonky, který sloužily jako prsa a představila nám Mária) přinesla slaměný klobouky a šátky, se kterejma se děly neuvěřitelný věci. Klobouk měl dvě varianty – klasickej vesnickej style na pole a pak chmelařskej styl, kterej neuvěřitelně slušel Alergonovi. Multifunkční šátek taky posloužil a zjistili jsme, že jim může i člověk prolézt. Stejně dobře jako rámem rakety s výpletem. Výborná scénka byla s čísničí, když jí Jirka ukecával, aby mu ukázala bradavky, že on jí ukáže svoje. Ona souhlasila, tak on se předvedl a číšnice přivedla takovýho dědka, kterej nám ukázal bradavky.

„ Neřekli jste, že moje bradavky.“ Byli jsme přečísničeni. Věro tyvole, ty se nezdáš.

Dědek na nás pak pomrkával, kdykoli šel na záchod kolem nás. Za světla jsme se pak honili po Proseku, protože se nám ztratil Hermionin satchel s veškerym lootem. Já běhala s Orlovo floorbalkou, pak jsme udělali ostudu v autobuse a před Penny s vysavačem. Ale bylo to bájo.

V Hokejce nám už automaticky nosej piva a ani se neptaj. Taky tam sedíme třikrát tejdně. Vedle v nonstopu se automaticky naše oblíbená číšnice mračí. Nahoře na bowlingu si mě po včerejšku taky pamatujou. Minimálně už kvůli zlatý tequile s limetkou. Což se opravdu nedá pít, jak jsme se předvědčili. Nebo kvůli objednávání chipsů.

M: „ Tak my si vezmeme chispy..“

T: „ Hlavně si vezmeme dvoje.“ Zhuleneckej hlad.

M: „ Tak žvejkačky - slaný a paprikový…“

Číšnice: „ Dobře. Jedny slaný, paprikový a žvejkačky.“

M: „ Néné, já když řikám paprikový, tak myslim slaninový. To jsem se spletla a opravdu jsem myslela na slaninový, ale řekla jsem paprikový. Takže slaninový.“

Číšnice: „ Dobře, tak jedny slaný, slaninový a žvejkačky.“

T: „ Ne, na žvejkačky se vyserte, to byla prdel.“

M: „ Jo, to byla prdel. Hlavně vemte ty slaninový, i když jsem řekla paprikový.“

 A hrát o půlnoci bowling po nefiltrovanejch staráčích, brku a tequilách (toho času ještě s pomerančem) taky není úplně dobrej nápad.

Inu, to se tak stalo za březen a duben. Za tyhle poslední dva měsíce si na nic podstatnýho nemůžu stěžovat, protože se mám krásně (téměř pořád ožralá, jak lze vidět). Sice kvůli mýmu sobeckýmu jednání a touhám, umíraj ostatním lidem králíčci, ale já se nestarám a jdu si tvrdě za svým. And it is fucking awesome.

Trik je v tom to přepít

Movie nite je pěkná věc, ale minimálně se nám ta minulá trošku odchýlila od koncepce. Začalo to nákupem v Albertu, kterej byl naprosto opačnej naší proklamovaný idei, že nebudeme moc pít a budeme se šetřit na bowling na další den. Další věcí bylo to, že jsme viděli jenom jeden film, u kterýho půlka lidí usnula. Já teda né, smála jsem se úchylárnám, jedla klobásu, pila pivo a smála se ještě větším úchylárnám filmu od Roba Zombieho. Další film nenásledoval, protože jsme začli dělat jiný věci. Třeba se nám poved polejt dvoulitr Friscem, kterej sme pak sušili v troubě a Emě přibylo pár novejch vrásek. Dál jsme asi pět hodin v kuse hráli Activity a wipovali hlavně na pantomimě. Nevim, jestli z důvodu, že alkohol je kámoš anebo z důvodu, že se ty slova fakt nedaj uhodnout, ale byla to sranda. Výměna oken místo obchodního domu, vězení místo cihlový zdi, velikášství, křepčení, existenční strach, precedens a prostopášník. Do toho Strohy s colou, který pak byly nahrazeny odpornou Metaxou s colou. Někdy v šest ráno jsem dokouřila cigára a usnula na gauči. O půl devátý nám jel bus, na kterej jsme šli asi dvacet minut snad přes celý Šestajovice. Život mi zachránily sluneční brejle, který pro mě kamarádi vyhráli po Bioconu za panáky spolu se svítí propiskou a bločkem.

V šest večer už jsem stepovala před Hokejkou, kam jsme šli na bowling a přišly ke mně jehovistky, jestli chci brožurku o konci světa. Kolu, džusík a tak nějak nám nebylo oukej. Ale zase nás pár mělo N7 trička - vypadali jsme skoro jako profi bowling team. Ale jen čistě zevnějškem, těma výkonama rozhodně ne. Každej jsme měli úžasnej styl. Orel a jeho cupitání. Jednotka cupitání je 1 cupit - on dělal 3 cupity. Ondrox a jeho ladnej rozběh. Shulin a jeho točená rána. Slepice a její pomelo pomelice. Já a můj styl, kterej je samozřejmě nejlepší a nejhezčí. Od osmi už jsme zas do sebe lili piva a po únavě nebyly ani stopy. Byli jsme svědky super rvačky, kde se prala matka s dcerou a padaly hlášky jako:

” Mami, tyvole, běž do píčí.”

” Ona nás napadla, fňuk, vlastní matka nás napadla.”

Praly se nejdřív přes kočárek s dítětem - což byl důvod celý pranice, pak přes chlapy, který je nemohli od sebe odtrhnout - což bylo taky dost zvláštní. Lítaly židle, padaly závěsy a začlo se mezi sebou prát několik dalších lidí. No my měli, co dělat, abysme se neprozradili, že máme záchvat smíchu, aby nás nezmlátili taky. To by se dole, kam chodímě pořád, nestalo. Asi začnem chodit do Koule, tam děje to pravý.

Rumy a event s tácky. No mohla bych sem dát video, ale vypadám na něm jako ožralej debil - což sice jsem, ale neni nutný, si to každej den opakovat. Event s tácky probíhal tak, že všichni zkoušeli, kolik tácků na sobě lze propíchnout. Dva tácky je pro někoho docela nepřekonatelnej problém. Ale všechno se dá nakonec uklovat.

60’s Night no.2

Porušim chronologickou posloupnost a zásady blogískování, přeskočim pár potencionálních super zápisků z akcí, který snad někdy přibudou a napíšu o včerejšim super koncertu na lodi. Byť jsem nebyla úplně v dobrý formě - den předtim jsme ve dvě ráno na mol jezdili v kanceláři v popelnici (tento zážitek radši blíž publikovat nebudu, ale vězte, že to byla prdel ohromná) a pak jsem od devíti do pěti seděla/ležela ve škole. Ale pár pivek a skvělá hudba na lodi u Karláku to brzo změnilo a přitáhla jsem domů zase dlouho po půlnoci s pěknou náladičkou :)

 Prvně to rozjeli Rumblemeni, který mě prvně totálně usurfovali ve Finalu. Teď to bylo to samý, akorát od minule navíc zahráli další song z Pulp Fiction - Commanche, kterej byl naprosto geniální. Vždycky když slyšim takhle povedený písničky, tak bych chtěla umět hrát na ságo.

Po nich hráli Morning Maniac Music (dobrej odkaz…no snad už i Kačička ví, co je to Woodstock :), který jsem slyšela poprvý a přišlo mi to naprosto skvělý. Takový mírně psychadelický a bluesový, suprová kytara (v jedný písničce bylo tak strašně šukézní sólo…a to nepíšu často, to už má fakt něco do sebe) a parádní hlubokej ženskej zpěv. Jenom mi teda bylo líto nový členky s flétnou, kterou nebylo slyšet.

A nakonec The Maggie’s Marshmallows s obrovskym basovym kombem Randall (ještě by měla existovat značka Kravall) metr od mě, takže všechno hezky z první ruky. Nově byli čtyři, kytarista z Rumblemenů se k nim přidal na klávesy/kytaru. Jenom je teda jasný, kdo je ve skupině dominantní - jak jménem, tak hrou. Možná to bylo tim kombem u mý hlavy, ale basa neskutečně výrazně šlapala a každej song udávala Maggie. Jenom teda holka neměla moc místo na skotačení :) Snad ani nemusim psát, jak se mi jejich vystoupení zase líbilo.

Po těch schůdkách (takže prostředkem “podia”) neustále někdo totiž chodil na záchod a nebylo tam k hnutí. Ale jinak žádná výtka, zvuk skvělej, Kozlík dobrej, tatarák jedlej a záchody hezký.

Dneska jsem si hned musela zahrát For your love, protože mi neustále zní v uších. Koho by to napadlo, že přechod z áčka na a-moll bude taková pecka.

Rumy vs. Tom Sawyer

Dnešní večerní zamyšlení bude o Benzínce, která z nich je lepší. Na férovku na začátek řikám, že sama nevim a nemůžu se rozhodnout. Jestli ta stará, klasická, internetová, legendární ledňáčkovská, strašně vtipná, bagetová benzinofilie, která dost možná změnila průběh mojí puberty. A s naprosto okouzlující hláškou, u který se smíchem zajíkáte.

” Ty rumy mi fakt teda nedodali, dám si kuřecí…” 

Když jsem dneska poslouchala tu novou verzi, která je vydaná na novym ep, který zrovna vyšlo, tak jsem předpokládala, teda spíš doufala, že tam ta hláška musí bejt. To prostě nejde, benzínka bez týhle hlášky. Nebo aspoň, že sýrová omáčka je taky sýr. Naděje umírá jako poslední, ale umírá. Hahaha. Nicméně má i nová benzínka ten feeling, že si buď dáš předraženou posranou bagetu anebo běž do prdele. I když jí nechceš, tak si jí dáš. 

Je to super, stejnej zpěv, rytmus, atmoška jak sem řekla. Kafčák zůstal. (To slovo jsem si ihned zamilovala.) Ale je tu prostě ale. Časy se mění a s tim i fixí tvorba, žejo. Jasně, život je prímovej, říká ve mě Tom Sawyer, je zase neskutečná paráda a vyplej proud jakbysmet, ale je to takový moc uhlazený nebo tak něco. Chtěla jsem napsat sourodý, ale to nejde, protože nemůžu napsat o tak nesourodý skupině a jejich songách, že jsou sourodý. To bych byla blázen. A to byste si mysleli, že nejsem normální.

100 fixích fanoušků si najde 98 významů a poselství v každý písničce (ok, tak mimo Holky s lebkou, protože ta podle mě žádný poselství nemá) - 2 to totiž nepochopěj, a tak nelze objektivně hodnotit, která je z nich lepší.

Jdu přemýslet o svém životě, co asi bude dál. Jestli vůbec nic anebo bageta.